Charles Explorer logo
🇨🇿

"To já jsem matkou svého otce" : ženský princip a staroegyptské náboženské prvky v gnósi

Publikace na Filozofická fakulta |
2020

Abstrakt

Jak pregnantně formuloval G. Fowden ve vztahu ke zkoumání "staroegyptských" kořenů hermetické tradice, gnósi je potřeba vnímat jako součást velice synkretického prostředí pozdní antiky, v níž zcela zásadní úlohu hrál Egypt.

Ve svém příspěvku se pokusím obhájit názor, že na rozdíl od intelektuálních a rituálních tradic židovské, křesťanské a řecké, jež jsou běžně identifikovány jako inspirační zdroj gnostických systémů, se v gnostických spisech setkáváme i s prvky autochtonního staroegyptského náboženství. Toto propojení totiž poskytuje srozumitelný interpretační rámec pro některé dílčí gnostické motivy, resp. přímo celé skladby, např. (Paní) hromu: dokonalá mysl [Hrom] (Nag Hammadi codex [NHC] VI,2, viz níže), které je obtížné interpretovat tradičním prizmatem. Ústředním motivem, kolem něhož svou argumentaci vystavím, bude analýza podobné funkce a působnosti ženských postav v gnostických textech na straně jedné a ve staroegyptských písemných pramenech a rituální praxi (zastoupené kultem tzv.

Velkých bohyní) na straně druhé. Má argumentace bude postupovat v následujících krocích.

Nejprve shrnu dosavadní bádání, a to jak z hlediska společných obecných rysů těchto myšlenkových a symbolických systémů, tak i z hlediska dílčích motivů. Z tohoto přehledu vyplývá, že interpretace gnostického materiálu přes působnost ženských postav ve vztahu ke staroegyptským vzorům nebývá příliš obvyklá, ačkoliv se pokusím ukázat, že je ze všech případných podobností nejrelevantnější.

Shrnutí třicáté kapitoly díla Adversus haereses [AH] z pera raně křesťanského heresiologa Eirénaia z Lyonu, jež srovnám se staroegyptským kosmogonickým mýtem dochovaným v chrámu boha Chonsua v Karnaku, poslouží jako rozvedení komparativních snah předchozích autorů a vztáhne ústřední téma působnosti ženských božstev k dalším relevantním motivům. Stručná charakteristika role ženských postav v gnostickém i staroegyptském materiálu následně ukáže, že nejdůležitějším spojujícím motivem je jejich prostředkující role ve stvořitelském procesu, charakterizovaná ambivalentní či přímo paradoxní mocí, jíž disponují (jsou v celém procesu ústřední, ale zároveň jaksi marginalizované).

Ta přitom vyplývá z jejich vztahu vzájemné stvořenosti s mužským stvořitelem. Na závěr se pokusím nastínit mechanismus možného působení staroegyptských kultů takzvaných Velkých bohyní na gnostické komunity, včetně spekulace ohledně důvodu zdůrazňování androgynních/gynandrických aspektů stvořitelských ženských postav.

Na tomto místě je také třeba zdůraznit, že text nemá ambici vstoupit do debaty, která byla živá zejména ve druhé polovině 20. století a jež řešila otázku (mimo/před)křesťanského charakteru nejrůznějších gnostických směrů. Mým cílem je ukázat, že některé z motivů přítomných v gnostickém myšlení v podobě, v jaké se nám dochovaly v textových pramenech, dávají smysl právě ve vztahu k původnímu staroegyptskému náboženskému prostředí.

Staroegyptské kulty byly totiž aktivní několik prvních staletí po Kristu, tedy souběžně s existencí křesťanských a gnostických tradic. Pokusit se nalézt odpověď na otázku po jejich vzájemném vztahu je proto důležité.