Abstrakt
Monografie se zabývá stavem a úrovní české textové kritiky v uplynulých třiceti letech, kdy začalo být znovu možné svobodně, bez ideologického dozoru nakladatelsky podnikat. Autor zdůrazňuje, že příprava textu k vydání, lhostejno, zda v populární, nebo vědecké edici, je proces stejně náročný jako umělecké restaurátorství nebo digitalizace kinematografických filmů.
Upozorňuje na obecně rozšířený dojem, že literární text existuje jakoby sám o sobě, a zabývá se důsledky, které z takto laického vědomí a z neodborně prováděné ediční práce vyplývají. Osou výkladu jsou předpoklady, peripetie a realizace Spisů Josefa Škvoreckého (1991-2016) a kromě vlastní problematiky textologické a vydavatelské přípravy literárního textu reflektuje i specifické podmínky čerstvě postkomunistického ekonomického prostředí.
Pojednání může současně sloužit i jako příručka provázející jednotlivými etapami ediční přípravy knihy, jako jsou úvaha o kapacitě a účelu plánované edice, bibliografický průzkum, shromažďování pramenů a jejich kritika, rozvrh celé řady, volba výchozího znění jednotlivých textů a jejich jazyková a ediční úprava, parametry poznámkového aparátu a komentáře, na jehož variabilní podobu klade výklad zvláštní důraz. Struktura "chronologického vyprávění" o Spisech Josefa Škvoreckého je průběžně přerušována odbočkami o vybraných vydavatelských projektech posledních tří dekád (Karel Poláček, F.
X. Šalda, Petr Rezek, Bohumil Hrabal, Vítězslav Nezval, T. G.
Masaryk, Jaroslav Seifert, Milan Kundera, Jiří Němec). Autor se přitom kriticky zabývá různými vydavatelskými postupy, jednou s akcentem na popis editorových záměrů, jindy dominuje kritická analýza.
Do přehledových partií prolínají problémy teoretické a vedle důkladného rozboru je prezentováno i vlastní řešení dílčích problémů, textologická analýza někde plynule přichází v interpretaci daného textu či jeho nějakého aspektu. Čtenář může sledovat, jak v těchto těsných vazbách vzniká autorův odborný koncept textologie.