Spitamenova vnoučata: helénistická Baktrie jako případová studie postkoloniálních teorií a hybridizace
Abstrakt
Starověká Baktrie, jako helénistické království, vznikla v důsledku tažení Alexandra Velikého na východ, byla tedy zpočátku typickou okupovanou (asijskou) zemí, jíž vládne cizí (evropská) mocnost se zásadně odlišným jazykem, kulturou, náboženstvím, dějinami, ale i materiální kulturou. Vláda Alexandrových nástupců, především vládců seleukovské říše trvala zde několik desetiletí, ale ani nově nabytá politická samostatnost baktrijského království okolo roku 250 př.
Kr. nepřinesla kulturní změnu či obnovu: v čele státu byli i nadále Řekové. Pro studium velmi komplikovaného obrazu společnosti ovlivňované kulturou řeckou, íránskou a indickou existují pouze omezené písemné prameny, včetně hrstky epigrafických památek, jejichž výpověď by byla spíše nedostatečná pro hlubší pochopení, je však výrazně doplněna prameny archeologickými, ikonografickými a numismatickými.
V tomto příspěvku se pokusím ukázat, do jaké míry a s jakými možnými výsledky lze nahlížet tuto oblast v dané situaci prostřednictvím postkoloniálních teorií a hybridizace.