Civilní sporné řízení je ovládáno projednací zásadou, která je projevem odpovědnosti účastníků za výsledek jejich sporu. Až na výjimky není v řízení přípustný takový postup, kterým se soud ex officio pustí do vyšetřování skutkového stavu, vlastní aktivní činností doplňuje poznatky o rozhodných skutečnostech, a kdy sám vyhledává vhodné důkazy, jejichž provedením si ověřuje svoje předpoklady o skutkovém stavu.
Cílem příspěvku je analyzovat zásadu projednací ve sporném řízení a vymezit ji vůči vyšetřovacímu principu, který je určující pro nesporná řízení.