Abstrakt
Cíl práce: Cílem studie bylo porovnání pevnosti vazby ortodontických zámků a následně charakteru jejího selhání při použití režimů svícení s různou intenzitou vyzařování a délkou osvitu. Materiál a metodika: Na souboru 63 extrahovaných lidských molárů náhodně rozdělených do tří skupin dle použitého režimu svícení (I = 1200 mW/cm2, t = 10 s; I = 3200 mW/cm2, t = 6 s; I = 3200 mW/cm2, t = 3 s) byla po nalepení kovových zámků Ultratrimm adhezivním systémem Transbond XT měřena pevnost vazby ve smyku a pomocí Adhesive remnant indexu hodnocen charakter selhání vazby.
Výsledky: Výsledné průměrné hodnoty pevnosti vazby se pohybovaly v rozmezí od 10 do 12,6 MPa. Všechny skupiny průměrnou hodnotou překonaly minimální limit 6 MPa požadovaný pro lepení ortodontických zámků.
Nejnižší pevnost vazby byla zjištěna u skupiny s nejkratší dobou osvitu 3 s, u které až 10% zámků na hranici 6 MPa selže. Mezi zkoumanými skupinami nebyl zjištěn signifikantní rozdíl v charakteru selhání vazby.
Závěr: Režim s nejkratší délkou osvitu je dle výsledků studie méně spolehlivý a vede k častějším selháním vazby zámků během ortodontické léčby. Použití ostatních zkoumaných režimů se jeví jako spolehlivé a plně dostačující.