Abstrakt
Článek odpovídá na otázku, jak je česká veřejná politika a správa připravena podpořit návrat lidí bez domova do bydlení. Soustřeuje přitom pozornost především na dynamiku vývoje formálního institucionálního rámce v podobě dvou klíčových zákonů.
Zatímco zákon o sociálních službách je platný již od roku 2007 a podstoupil četné novelizace, zákon o sociálním bydlení přes několik pokusů dosud přijat nebyl. Teorie institucionalismu zaměřeného na aktéry nám umožnila konstatovat, že do zákona o sociálních službách se dosud nepodařilo začlenit žádný typ sociální služby, jejíž primární kompetencí by byla sociální pomoc bezdomovcům nebo jejich návrat do standardního života.
Přijetí zákona o sociálním bydlení pak narazilo jak na tuhý odpor představitelů obcí, tak na nevyjasněné kompetence mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem pro místní rozvoj. České veřejné správě by mohla pomoci také novela zákona o obcích, která by obcím explicitně vymezila pole jejich odpovědnosti za bydlení obecně a za sociální bydlení zvláště.