Abstrakt
Mezi lety 1930-1931 vznikl mezi představiteli Židovské náboženské obce v Hradci Králové, stavitelem Janem Krausem a architektem Františkem Bergerem nápad přistavět k právě budované pohřební dvoraně v židovském hřbitově na Pouchově kolumbárium. Kolumbárium, které se jako způsob pohřbívání zpopelněných ostatků po uzákonění Lex Kvapil v roce 1919 stalo velmi populární zvlášť v protestantských kruzích a pojilo se také se symbolickou výbavou nového státu, však nebylo pro židovské obce možným řešením ubývajícího prostoru na židovských hřbitovech a ani řešením pohřbívání nejchudších souvěrců. Židovská tradice přesto ukládání zpopelněných ostatků do schrán nad zemí zapovídala.
Přesto však ve dvou místech na území Československa tomuto módnímu trendu pohřbívání židovské obce podlehly: v Mostě-Souši a v Hradci Králové. Proč se tak stalo v královéhradecké obci, kde se tento velmi radikální a ojedinělý nápad objevil, a jaké pohnutky pravděpodobně vyjadřoval, zodpovídá předkládaná studie.