Příspěvek se zaobírá historiografií první republiky, u níž analyzuje paradoxní vztahy mezi jejími nároky na objektivitu, stranickost, ideologii atd. Na příkladu debat o Bílé Hoře a Janu Nepomuckém jsou odhalovány společné základy diskutujících, které je ukotvují v jistém diskurzu, jenž se sice může vnějškově projevovat jakožto diskurz střetu, ale ve své podstatě je to diskurzu souznění.
V příspěvku nejde o rekapitulaci prvorepublikových debat ale o produktivní interpretaci jedné epochy.