Studie je zaměřena na ideologické spojnice české a německé historiografie v době první československé republiky. Obecné téma je pak konkretizováno na případu Josefa Pekaře a Josefa Pfitznera, kteří patřili v této době k profilovým představitelům oboru.
Studie artikuluje zamlčované předpoklady pojetí dějin obou historiků a přináší tak platformu, na níž lze překročit nacionálně orientovaný výklad této epochy a otevřít nové otázky výzkumu první republiky v širším rámci.