Abstrakt
Rostliny si během své evoluce vyvinuly řadu mechanizmů, jak odolávat biotickým i abiotickým stresorům. Evoluce je proces nekonečný, pokračuje samozřejmě i v současnosti.
Její původní nahodilost však člověk v případě kulturních rostlin nahrazuje cíleným šlechtěním. To vychází ze shodných přírodních procesů - mutageneze, kří žení a selekce.
Jeho klasické postupy jsou však nyní významně doplňovány metodami genetického inženýrství. Vycházejíce nejprve z poznání molekulární podstaty mechanizmů stresové odolnosti rostlin, jsou tyto procesy následně využity k získání nových prakticky využitelných genotypů.
Předložený příspěvek je proto zaměřen na vysvětlení biologických účinků sucha či zasolení od úrovně molekulární až po komplexní reakce celého organizmu. Následně ilustruje různé možnosti použití transgenních technik (genových modifikací, GM) k přípravě plodin odolných vůči těmto stresorům, vysvětluje jejich genové zázemí a na vybraných příkladech ilustruje jak historii dílčích výzkumných strategií, tak jejich současnost i perspektivy.
Informuje navíc krátce o nové technice genových editací (GE), vycházející z mechanizmů přirozených oprav vlastních genů daného organizmu. Tato precizní mutageneze již také nachází praktické, možno říci revoluční, využití jak v lidské genové terapii, tak v účinném "přírodě blízkém" šlechtění a ochraně rostlin.