První kapitola Jaroslava Novotného "Předběžné určení místa Původu uměleckého díla v celku Heideggerovy filosofie" za využití výkladů dvou významných interpretů (H.-G. Gadamera a F.-W. von Herrmanna) načrtá zasazení Heideggrova pojednání do zhruba tří klíčových souvislostí.
Jednak připomíná, že Heideggerova filosofie odpovídá na určité duchovní proměny, potřeby a otřesy konce 19. a počátku 20. století. Dále pak poukazuje na to, že v Původu uměleckého díla můžeme shledávat určité konstanty Heideggerovy filosofie, které ji určují již od 20. let 20. století.
V souvislosti s uchopováním uměleckého díla jde o vymezování se vůči estetice a o destrukci jejího nereflektovaného metafysického založení v novověkém subjektivismu a předmětném uchopování jsoucího. Nicméně oproti těmto souvislostem s ranější Heideggerovou myšlenkovou cestou se zdůrazňuje, že Původ uměleckého díla již plně spadá do myšlení Ereignis a dějin bytí a že pro jeho plné pochopení je nutné ho číst v tomto kontextu.