Publikace je poukázuje na kulturní vymezení krajiny jako činitele, který integruje multietnické pohraničí v situaci historických změn. Výchozím bodem je tvorba dvou autorů, polského spisovatele Stanisława Vincenze (1888-1971), silně spojeného s Huculskem ve Východních Karpatech (dříve tvořilo východní pohraniční pás mnohonárodnostní Rzeczpospolity a později, v důsledku historických změn, haličskou částí Rakousko-Uherska), autora monumentálního díla Na wysokiej połoninie (Na vysoké polonině) a četných esejů věnovaných Evropě, pěvce lidu střední Evropy, spojených společnou přírodní i kulturní krajinou, což je element, který staví výš než jednotlivé politicko-nacionální zájmy.
Druhým autorem je český modernista, grafik, malíř a spisovatel Josef Váchal (1884-1969), příslušník císařské armády, který během první světové války bojoval na italské frontě (Malíř na frontě), který v multikulturní krajině Šumavy (Šumava umírající a romantická) spatřuje nadnárodní duchovní dědictví spojující českou a německou tradici.