Obchází vláda krizový zákon? A mohou dotčené osoby i tak úspěšně uplatnit svůj nárok na náhradu škody?
Abstrakt
Článek reaguje na restrikce vlády vyhlášené v důsledku pandemie nemoci COVID-19. Původní usnesení vlády vyhlášená podle krizového zákona č. 211, vyhlášené ve sbírce zákonů pod č. 82/2020, ze dne 14. března 2020, kterým se omezoval maloobchodní prodej zboží a služeb (ve znění následných usnesení vlády upravujících výjimky) a usnesení vlády č. 215, vyhlášené ve sbírce zákonů pod č. 85/2020, ze dne 15. března 2020, kterým se omezoval pohyb osob, totiž ke dni 24. března expirovala a pozbyla platnosti.
Namísto nových obdobných opatření vlády byly totožné restrikce vyhlášeny znovu, tentokráte však ministrem zdravotnictví v režimu mimořádných opatření podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Konkrétně jde o mimořádné opatření ze dne 23. března 2020 č.j.
MZDR 12746/2020-1/MIN/KAN - omezení maloobchodu zboží a služeb včetně stravování v provozovaných restaurací apod. a mimořádné opatření ze dne 23. března 2020, č.j. MZDR 12745/2020-1/MIN/KAN - omezení pohybu.
V předkládaném článku tak analyzuji, možné způsoby, jak se i přes změnu zákonného režimu domoci náhrady škody mimo krizový zákon. Dále se zabývám též argumentací, proč i přes změnu režimu řečených opatření by měla být vzniklá škoda uhrazena právě na základě krizového zákona.
Sluší se však poznamenat, že nejde o jednoznačnou deskripci postupu, jak v řízení o náhradu škody uspět, nýbrž jde o několik teoretických zamyšlení, kdy nelze v žádném případě presumovat, zda jakýkoliv soud v budoucnu tuto argumentaci uzná jako validní. Jde tak o argumentační vodítka, která by měla být prospěšná těm, co se i přes nejistotu pustí do neprobádaných vod řízení o náhradu škody v důsledku přijatých opatření podle krizového zákona i podle zákona o ochraně veřejného zdraví.