Abstrakt
Článek se věnuje problematice poskytování zdravotních služeb osobám s omezenou svéprávností, konkrétně institutu informovaného souhlasu. Jedná se o téma, které bylo v minulosti diskutováno mnohokrát jak v české, tak zahraniční literatuře.
S přijetím občanského zákoníku však nastává situace, kdy otázky související s touto problematikou nejsou nahlíženy jednotně ani mezi odborníky na zdravotnické právo, ani mezi poskytovateli zdravotních služeb. Interpretační potíže vychází především z nejasného vztahu mezi občanským zákoníkem a zákonem o zdravotních službách.
Sám občanský zákoník navíc obsahuje nejedno ustanovení vyvolávající interpretační spory. V důsledku pak různí poskytovatelé zdravotních služeb aplikují daná ustanovení různě, což vede k různé úrovni ochrany pacientů.
Zejména právní úprava vyžadující ingerenci soudu v oblasti poskytování zdravotních služeb vyžaduje podrobnou analýzu a další diskusi v odborných kruzích.