Autor uvádí formou souborného sdělení aktuální poznatky o imunoonkologické (10) léčbě nemalobuněčných karci-nomů plic (NSCLC). Aktuálně jsou k dispozici nivolumab, pembrolizumab a atezolizumab, úhradu zatím nemá durvalumab.
Ve druhé a třetí linii léčby NSCLC přichází v úvahu léčba nivolumabem, pembrolizumabem a atezolizumabem, v této indikaci u nás není schválena úhrada pembrolizumabu. V první linii léčby přichází v úvahu u podskupiny nemocných s vysokou expresí PD-L1 léčba monoterapií pembrolizumabem, kombinace pembrolizumabu s chemoterapií, třebaže mají oporu v mezinárodních do-poručeních, u nás nemají schválenou úhradu.
Podobně je tomu u kombinací atezolizumabu s nab-paklitaxelem a karboplatinou a atezolizumabu s bevacizumabem, paklitaxelem a karboplatinou. Z posledně zmíněné kombinace profitují i podskupiny ne-mocných s iniciálně diagnostikovanými metastázami do jater a nemocní s nádory řízenými EGFR/ALK genetickými změnami po selhání předchozí biologicky cílené léčby. Účinnost durvalumabu byla prokázána u nemocných po předchozí chemoradiotera-pii u III. stupně NSCLC.
Tento postup u nás zatím nemá schválenou úhradu zdravotními pojišťovnami. Nežádoucí účinky 10 léčby jsou jen ojediněle závažné a většinou jsou ovlivnitelné podáním kortikoidů.
V článku jsou uvedena i kritéria pro indikace 10 léčby. Imunoonkologická léčba je novou léčebnou modalitou, která mění paradigmata terapeutických rozvah i u nemalobuněčného karcinomu plic.
Postupně se využívá v časnějších liniích léčby.