Abstrakt
Ve vzdělávání pro udržitelný rozvoj je třeba najít alternativu k tradičnímu pozitivistickému přístupu k vědeckému vzdělávání. Dominantní západní kultura si cení racionálně-kognitivních způsobů vědění a přitom mnoho kompetencí, které potřebujeme, abychom dokázali čelit problémům 21. století, se nachází nejenom kognitivní oblast, ale především v oblasti afektivní.
Pokud chceme podpořit transformaci k udržitelnosti, potřebujeme pedagogiku, která rozvíjí empatii a emocionální účast, poskytuje prostor pro reflexi hodnot a příležitosti pro rozvoj žákova "locus of control" (těžiště řízení) a vnímání vlastní účinnosti. Projekt Vzdělávání pro budoucnost zkoumá potenciál kreativního učení aktivovat afektivní oblasti a dosáhnout transformativního vzdělávání.
Tato práce zkoumá a popisuje případové studie kreativního učení jako pedagogického přístupu, který maximalizuje potenciál transformativního učení se a poskytuje žákům "vhled do podstaty pochybností, vlastního vlivu a změny" (Hunter et al 2018).