Abstrakt
Rostoucí incidence karcinomu prostaty je jednoznačným důvodem k dalšímu výzkumu v oblasti diagnostiky a léčby tohoto onemocnění. Pokroky v léčbě lokalizovaných, ale především pokročilých stadií jsou v posledních letech skutečně obrovské.
Každodenní praxe však ukazuje přetrvávající nedostatky diagnostických metod, obzvláště pak omezené možnosti určení rizikovosti pacientů. Vzhledem k vývoji současných trendů léčby karcinomu prostaty je evidentní nutností odlišit nejen pacienty, kteří mají či nemají karcinom prostaty, ale především posléze identifikovat ty, kter é toto onemocnění ohrožuje a je třeba jej agresivně léčit.
Standardním, praxí a roky ověřeným markerem, splňujícím alespoň částečně tyto požadavky, je prostatický specifický antigen (PSA). Cílem tohoto článku je ukázat výhody, ale i nedostatky využití tohoto tradičního markeru a představit nedávno identifikované izoformy PSA, které mohou v kombinaci se standardním PSA zpřesnit diagnostiku a detekci rizikových pacientů.