Abstrakt
Předmět sdělení: V posledním desetiletí bylo na trh uvedeno mnoho nových adhezivních systémů označovaných jako univerzální. Tato nová skupina se vyznačuje možností aplikace na tvrdé zubní tkáně v samoleptacím módu i v kombinaci s leptáním kyselinou fosforečnou a umožňuje také vazbu k různým rekonstrukčním materiálům.
Zároveň je použití univerzálních adheziv velmi rychlé a snadné, neboť se aplikují v jednom kroku. Protože bylo o jejich vlastnostech publikováno mnoho prací, je cílem tohoto přehledového článku kriticky zhodnotit dosavadní poznatky o vlastnostech univerzálních adheziv a jejich vazbě k různým materiálům.
Závěry: Zjednodušení pracovního postupu s sebou přináší četné problémy vycházející z nutnosti smísit všechny potřebné složky do jedné lahvičky. V důsledku obsahu hydrofilních monomerů, vody a těkavých rozpouštědel je adhezní vrstva univerzálních adheziv více náchylná k průniku vody, což snižuje dlouhodobou stabilitu adhezního spoje, který snáze podléhá hydrolytické a enzymatické degradaci.
Univerzální adheziva rovněž mají svá omezení pro vazbu k některým materiálům a vyžadují předcházející povrchové úpravy. Pro zlepšení pevnosti vazby ke sklovině se doporučuje její selektivní leptání kyselinou fosforečnou, neboť samoleptací účinek univerzálních adheziv nemusí být dostatečný.
U dentinu je naopak výhodné použití v samoleptacím módu, neboť laboratorní studie ukazují lepší dlouhodobou stabilitu adhezního spoje v porovnání s etch-and-rinse módem. Pro dosažení kvalitní vazby ke sklokeramickým materiálům je vhodné před aplikací univerzálních adheziv v samostatném kroku nanést silanizační činidlo, protože silany obsažené v některých univerzálních adhezivech v kyselém prostředí hydrolyzují a ztrácejí schopnost chemické vazby.
Zirkoničitá keramika pak vyžaduje mechanickou úpravu povrchu air-abrazí, neboť samotnou chemickou vazbou nelze dosáhnout ideálního výsledku. Univerzální adheziva lze tedy využít v širokém rozsahu indikací, ale je nutné respektovat jejich slabiny a limitace.