Esej pojednává o přístupu Pierra Claverieho OP k pravdě. Vychází z Claverieho pozice, kterou uveřejnil ve studii Humanité plurielle, kde uvádí, že křesťané nejsou vlastníky pravdy, ale naopak, pravda "vlastní" křesťany.
Studie se ptá, zda tento přístup není příliš relativistický. Autor analyzuje O první filozofii od al-Kindího, zakladatele islámské a arabské filozofie.
Poté analyzuje pasáž o milosti v Summa Theologica od sv. Tomáše Akvinského a dopis De modo studendi dlouho považovaný za dopis sv.
Tomáše. Nakonec se práce zaměřuje na text středověkého reformátora Jana Husa.
Studie dokládá, že všichni myslitelé hájili autonomii pravdy, nemožnost jejího vlastnictví, ale také šanci se k ní dostat. Podstatným bodem je nutnost připustit, že pravda může být odhalena skrze někoho jiného.