V kapitole "Oslava jako prostředek společenské komunikace" představuji průběh oslav v několika rodinách olašských Romů, žijících v nevelkém severočeském městě. Pro oslavu je charakteristické, že má slavnostní, skupinovou a rituální povahu, ale její hlubší smysl spočívá v tom, že slouží jako prostředek vzájemné komunikace jedince a skupiny.
Spojuje jednotlivé příslušníky daného společenství do organického celku a posiluje jejich vědomí sounáležitosti, stejně jako vědomí příslušnosti k tomuto celku, a zároveň pomáhá jedinci se sebeidentifikací a s hledáním pozice v tomto společenství. Oslavy, které etnická skupina slaví společně s majoritou, mohou mít pozitivní vliv na její integraci do většinové společnosti.
I když většinu svátků slaví u stejných příležitostí jako majorita, může mít oslava nejen odlišný průběh, ale může být odlišně chápán i její význam.