Abstrakt
problematičnost pojmového vymezení právnických osob soukromého práva, a vysvětlit (ii.) jaký význam má § 20 odst. 2 pro pojmové vymezení právnických osob veřejného práva. Jestliže §20 odst. 1 stanoví, že "právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná" potom to musí znamenat, že zákon kombinuje teorii fikce, podle které se vůle člověka považuje za fiktivní vůli právnické osoby a tato fikce musí být zákonem stanovena a zároveň teorii organickou, která vychází z toho, že právnická osoba představuje "duchovní organismus" s vlastní v ůlí, kterou zákon retrospektivně uznává.
Z těchto důvodů jsou nejprve rozebrány teorie právnických osob (teorie fikce, organická, zájmová a kombinovaná) a následně je ukázán jejich význam, kterých může spočívat např. v pochopení rozporuplnosti pojmového vymezení právnických osob v § 20 odst. 1. Jestliže podle §20 odst. 2 "právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům, podle nichž byly zřízeny; ustanovení tohoto zákona se použijí jen tehdy, slučuje-li se to s právní povahou těchto osob" potom je třeba vysvětlit, co právnické osoby veřejného práva jsou, resp. jaké jsou jejich pojmové znaky a čím se liší od právnických osob soukromého práva.
Zároveň je třeba konstatovat, že § 20 odst. 2 tento pojem nevymezuje, nýbrž pouze stanoví, kdy se na právnické osoby veřejného práva bude aplikovat úprava v občanském zákoníku. I když se jedná o 2. vydání, text je zcela nový, protože autor nebyl členem autorského týmu 1. vydání.