Abstrakt
Inhibitory protonové pumpy (IPP) jsou jednou z široce užívaných lékových skupin, v dospělé populaci je jimi chronicky léčeno více než 10 % nemocných. Často jde o nemocné s vysokým rizikem cévního či renálního postižení. Vedle nezpochybnitelného efektu v léčbě a profylaxi gastroduodenálních onemocnění se IPP prosadily jako běžná praxe v kombinaci s antitrombotickou léčbou s cílem snížit výskyt krvácení do trávicího traktu.
Doklady o snížení rizika krvácení při této strategii máme jen na úrovni observačních studií, pokles rizika asi o třetinu je významný. Nicméně při relativně mírném výskytu krvácení do trávicího traktu je absolutní pokles rizika malý, zhruba na úrovni 0,3 %.
Pozorovaná hodnota NNT (number needed to treat) se pohybuje kolem 250, tedy na každých 250 osob léčených IPP zabráníme jednomu krvácení (zpravidla nikoliv kritickému). Na straně druhé se stále častěji objevují práce, které dokládají vyšší výskyt kardiovaskulárních příhod, renálního selhání i nervového postižení při léčbě IPP.
V populaci s vysokým kardiovaskulárním rizikem, tj. v typické populaci, kdy k antitrombotické léčbě IPP přidáváme, je riziko významné. Hodnota NNH (number needed to harm) osciluje kolem 50.
Důvodů zvýšené kardiovaskulární morbidity a mortality může být více, od vlastní gastroezofageální afekce přes komplexní působení IPP na řadu transportérů či enzymů až po negativní působení IPP v rámci lékových interakcí.