Ragby je kolektivní sport provozovaný v ČR na amatérské úrovni. Dochází zde k přímému kontaktu obou týmů a tak je vysoká pravděpodobnost výskytu zranění.
Nejčastěji postiženou oblastí těla jsou horní a dolní končetiny. Otázkou je, zda je zraněním věnována dostatečná pozornost a zda hráči využívají možnosti prevence a rehabilitace v tréninkovém procesu.
Sledovaným souborem byly hráčky všech šesti týmů hrajících elitní sérii. Celkem se zúčastnilo výzkumu 63 hráček, z toho 57,1 % útočnic a 42,9 % hráček v roji.
Byla vytvo řena anketa s uzavřenými a polouzavřenými otázkami. V elektronické podobě byla rozeslána do všech šesti týmů hrajících elitní sérii.
Pro samotnou analýzu získaných dat byl využit software Microsoft Excel 2013. Evidováno bylo celkem 174 zranění, v průměru na jednu hráčku v útoku připadalo 2,47 zranění a na hráčku v roji 3,14.
Nejčastější činností, při které došlo ke zranění, bylo skládání. Průměrná doba léčby byla 6,2 týdne.
Nejčastěji se vyskytujícím poraněním byly zlomeniny a dále poranění vazů. Nejpostiženější částí těla se ukázaly horní končetiny následované zraněními dolních končetin.
Jednalo se zejména o zlomeniny, poškozené vazy a vykloubené rameno či prsty. Z preventivních opatření hráčky využívají zejména rozběhání a rozcvičení před zápasem a většina z nich používá ochranné pomůcky.
Ačkoli v České republice je ženské ragby amatérským sportem, neměla by být opomíjena spolupráce trenéra s fyzioterapeutem. Nestačí jen pravidelné lékařské prohlídky zaměřené na funkční vyšetření stavu organismu, které jsou po hráčkách v oddíle vyžadovány.
Je potřeba vytvořit podmínky pro monitorování zdravotního stavu hráček ve všech věkových kategoriích, čehož nelze dosáhnout bez vzájemné spolupráce trenéra s rehabilitačním lékařem, popřípadě lékařem specialistou a fyzioterapeutem.