Abstrakt
Protiprávnost je většinou právních teoretiků pokládána vedle existence újmy, příčinné souvislosti a zavinění (jde-li o subjektivní odpovědnost), za základní předpoklad vzniku povinnosti k náhradě újmy. Na stejném východisku byl postaven i český deliktní systém, který chápal prvek protiprávnosti jako nezbytnou objektivní podmínku vzniku odpovědnosti.
Ovšem nikoli všechny evropské národní právní úpravy s tímto předpokladem stejně nakládají; jsou i takové, které předpoklad protiprávnosti coby samostatné kategorie ke vzniku odpovědnosti nevyžadují (Francie, Itálie). S ohledem na rekodifikační úsilí českého zákonodárce, které se významně dotklo i civilního deliktu, je nyní nutné sledovat právě tyto legislativní tendence, jejich doktrinální reflexe a případné judikaturní interpretace, nakolik se objevují názory směřující ke ztotožnění předpokladu protiprávnosti se zaviněním, resp. k setření jejich základního rozdílu.
Opírajíce se o vymezení domněnek nedbalosti, objevují se různé názory, jak je třeba chápat zavinění, resp. nedbalost a jaký standard posouzení (ryze objektivní, diferencovaně objektivní, subjektivizovaný a ryze subjektivní) má být na ni aplikován.