Přehlídky tzv. monstrozit, lidských kuriozit či abnormit tvořily nedílnou součást moderní populární kultury devatenáctého i první poloviny dvacátého století. Inscenovaná vystoupení "obrů", "siamských dvojčat" nebo "exotických divochů" lákala návštěvníky ke konfrontaci s jinakostí a ke společnému ohledávání představ o tom, co bylo v dobových souvislostech považováno za normální či nenormální.
F. Herza sleduje kulturu vystavování kuriozit v celé šíři jejích nejrůznějších projevů a podob od konce osmnáctého století až po období meziválečného Československa.
V pozadí tohoto zkoumání přitom stojí naléhavá otázka po tom, jak představy o ab/normalitě a vtělených rozdílech mezi lidmi limitují naše každodenní životy i možnosti solidarity a spolupráce napříč nejrůznějšími společenskými bariérami.