Tento text se zabývá některými problémy vztahu vědy a filosofie, zvláště filosofie fenomenologické. Ačkoliv věda transformuje svět ve svých aplikovaných, zpětně realizovaných idealizacích a konstrukcích, nemůže fungovat jako teorie této transformace.
Hlavním důvodem je, že svět jako takový není žádným objektem a nemůže jako takový být konstruován. Fenomenologie ve svém metodickém uzávorkování vztahu mezi subjektem a objektem otevírá možnost dotázat konstitutivní fundaci mezi přirozeným a vědecko-teoretickým postojem.