Jakým způsobem se pohybujeme a kam kráčíme, o nás vypovídá mnohé. Pohyb nám odkrývá svět.
Do jaké míry záleží na jeho podobě. Jistá kontinuita pohybu je pro poznávání důležitá.
Ona může nás dovést za určitých podmínek ke svébytnosti či svobodě. Pokud je náš pohyb roztěkaný, namísto ke svébytnosti tendujeme ke koexistenci ve své nezdravé podobě.
Naše zkušenost je v ten moment již dávno letmá a desilusivní. Odvracíme se tehdy od světa a ona narůstající ztracenost ve vlastním prostoru bytí se projevuje na každém našem dalším pohybu.
Dílo, respektive umělecké dílo, je toho důkazem. Pokud jsou předešlé podmínky splněny, může umělecké dílo nabývat stále více expresivního charakteru a vzdalovat se tím svému skutečnému poslání.