Abstrakt
Tento příspěvek se snaží nejprve uchopit Nietzschovo pojetí člověka, na němž se posléze pokusí ukázat, jak idea nadčlověka určuje způsob a pohyb lidské existence. V tomto nárysu může být nakonec nastolena otázka, jestli cesta k nadčlověku je autentickým způsobem bytí, nebo imperativem samotného Nietzscheho, jenž má rozhodnout o bytnosti člověka.
K této otázce však nutně musí přistoupit i myšlenka věčného návratu téhož, která nevyhnutelně ovlivňuje pohyb lidské existence a zároveň umožňuje myšlenku nadčlověka. V posledku je tento příspěvek zastřešen otázkou po tom, jak lze myslet autenticitu ve vztahu k nutnosti.