Abstrakt
Na první pohled se může zdát zařazení atletiky v rámci cvičení v terénu jako neuskutečnitelný nápad. Přece jenom nemáme k dispozici atletickou dráhu, sektory pro skok daleký a skok vysoký, případně zajištěný prostor pro vrhy a hody.
Pravý důvod spíše shledáváme v přesvědčení, že atletiku může každý z nás provozovat v různých podmínkách, tedy i přírodních. Samozřejmě za předpokladu, že využijeme své kreativity, dodržíme výběr vhodného místa a zajistíme při tomto typu atletické činnosti bezpečnost.
Problém je samozřejmě v tom, že je třeba provést správný výběr atletických disciplín a ten pak přizpůsobit podmínkám samotného přírodního prostředí a také jej didakticky atraktivně interpretovat. V podmínkách přírodního prostředí se tak musí slevit z nároků na vybavení sportoviště i na metodicko-organizační zajištění.
Přes řadu technických nedostatků můžeme zajistit hladký průběh atletického výcviku a samozřejmě bezpečnost všech účastníků, zejména pak při hodech a vrzích. Z velkého spektra atletických disciplín si do přírodních podmínek vybereme jen ty nejvhodnější.
Zařazujeme především rychlý běh, běh v terénu s prvky na orientaci, ze skoků je možné zařadit různá skokanská cvičení v upravených podmínkách. Z vrhačských disciplín klade nejmenší nároky na prostor vrh koulí, při němž můžeme použít rozmanité improvizované náčiní.
Hod oštěpem můžeme nahradit házením lískovými pruty, nebo šiškami. Článek navazuje na seriál didaktických příspěvků, které byly v roce 2015 opublikovány v časopise TVSM (č. 2/2015, s. 36-40; č. 3/2015, s. 31-36; č. 4/2015, s. 42-46).