Je Nejvyšší soud oprávněn snižovat náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví či usmrcení blízké osoby?
Abstrakt
Článek podrobně argumentuje ve prospěch závěru, že zavedení revizního principu do úpravy dovolání mj. znamená, že Nejvyšší soud je již čistě právní instancí, oprávněnou k přezkoumání rozhodnutí pouze po právní stránce, a to na základě skutkových zjištění a skutkových závěrů odvolacího soudu. Tyto skutkové závěry není dovolací soud není oprávněn přezkoumávat, natož je pak modifikovat.
Výše náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví či usmrcení blízké osoby je stanovována úvahou soudu podle § 136 OSŘ, která je posuzováním skutkovým, nikoliv právním. Nejvyšší soud (jako právní, a nikoliv skutková instance) proto není oprávněn konkrétní výši náhrad přezkoumávat, tím méně ji pak svým rozhodnutím přímo měnit.
Jeho pravomoc je omezena pouze na právní otázku posouzení případné zjevné nepřiměřenosti úvah odvolacího soudu, což ovšem může vést pouze k potvrzujícímu či zrušujícímu rozhodnutí, nikoliv k rozhodnutí změnovému.