Abstrakt
Rozporuplná individualita irského malíře Francise Bacona prudce zazářila na obzoru poválečného evropského umění. Zjitřená citovost, zraněné člověčenství, grimasy lidských tváří a divoký rukopis se spojily s hýřivou kontrastní barevností do překvapivě harmonické malby.
Křičící apelativní díla malíř někdy komponoval do triptychů, blízkých sakrálnímu umění. Přednáška je realizována pro kulturní veřejnost v rámci třetí role univerzity v původním autorském cyklu Umělec a člověk.