Abstrakt
Metody pooperační analgezie prodělaly za posledních zhruba 30 let obrovskou změnu. Od přehlíženého problému, kdy léčbě bolesti u pacientů chirurgických oborů nebyla věnována zvláštní pozornost a bolest byla pokládána za průvodní jev operace, se díky systematickému úsilí prvních nadšenců dospělo k vytváření specializovaných týmů pro léčbu akutní pooperační a nyní již perioperační bolesti.
Jedním z možných důsledků zvýšeného zájmu byl vznik nových forem analgetik a možností jejich aplikace, nového způsobu organizace chirurgické péče a objev některých nových nozologických jednotek, jako je chronická pooperační bolest. Článek je zaměřený na přehled vývoje názorů na optimální metody pooperační analgezie s cílem zlepšení kvality života pacientů po operaci a v některých případech snížení rizika pooperačních komplikací. Řada studií prokázala, že přes veškerý dostupný pokrok je problematika léčby pooperační bolesti stále nevyřešená a zhruba třetina pacientů má po operaci epizody silné až kruté bolesti. V článku jsou uvedeny základní postupy pro úspěšnou léčbu, zejména měření intenzity bolesti a sledování účinků terapie.
Je diskutována multimodální analgezie a účinnost jejích jednotlivých složek. Cílem multimodální analgezie je dosáhnout adekvátní úlevy od bolesti s minimem vedlejších účinků terapie, zejména nežádoucích účinků opioidů.
Z výsledků metaanalýz vyplývá, že mezi nejčastější a nejbezpečnější neopioidní analgetika patří paracetamol a metamizol, nesteroidní analgetika se obecně v perioperačním období nedoporučují, protože mají zvýšené riziko nežádoucích účinků. Velkou renesanci v terapii akutní i chronické bolesti zažívá ketamin.
Ostatní adjuvantní látky s výjimkou systémového podávání lidokainu nemají dostatečně prokázanou účinnost, zejména gabapentinoidy by se neměly používat v této indikaci vůbec. Opioidy stále tvoří základ léčby silné bolesti, ve stadiu vývoje jsou nové preparáty, používají se nové metody pacientem kontrolované analgezie.
Důležitou součástí multimodální analgezie jsou lokální anestetika. Recentní trend je přechod od neuroaxiálních metod aplikace ke stále perifernějším blokádám, přičemž velký význam má lokální infiltrace rány.
Je zdůrazněn význam organizace péče o pacienta po operaci: koncepce týmů pro léčbu akutní pooperační bolesti, perioperační bolesti a koncept urychleného zotavení po operaci. Důležitým a nevyřešeným problémem je chronická pooperační bolest, která může být ve vztahu k mimořádně silné akutní pooperační bolesti.
V současnosti dosud není vyřešena identifikace rizikových osob ani možnost prevence. V závěru jsou zmíněny možné budoucí trendy vývoje a překážky na cestě k úspěšné léčbě pooperační bolesti.