Toto teologicko-filozofické pojednání( jud.-ar. Kitāb al-Amānāt wa l-I tiqādāt), jehož autorem je rabín a rektor akademie v Bagdádu Saadja ben Josef (882-942), je jednou z prvních vědeckých monografií vzniklých v židovském prostředí.
Text může být označen za revoluční literární počin, protože v prostředí židovské halachické literatury představuje nový typ literatury, který nepracuje s aso-ciativním výkladem právních a náboženských otázek tolik typickým pro talmud, ale předkládá souvislý a detailní výklad jednotlivých témat. Kniha si tak klade za cíl být didaktickou příručkou poskytující čtenáři jasnou oporu pro mezináboženské polemiky, které byly nedílnou součástí intelektuálního života kosmopolitního Bagdádu první po-loviny 10. století.
Saadja svému čtenáři představuje jedi-ný správný názor na vznik světa, Stvořitele, důvod seslání příkazů a jejich povahu, lidskou duši i posmrtný život.