Dvojí situace v rozdílných epochách: 1) sbírka dr. Vincence Kramáře po roce 1948 jako pramen poznání francouzského moderního umění pro soudobé české umělce a pro české historiky a teoretiky a kritiky umění, stejně jako inspirační zdroj básníků a spisovatelů v uzavřeném prostoru totalitní skutečnosti komunistického státu. 2) sbírka olomouckého biskupa-knížete Karla z Lichtensteinu-Castelcorna v otevřené barokní společnosti po Třicetileté válce jako inspirační zdroj pro umělce střední Evropy, šlechtické sběratele a barokní kulturní veřejnost.