Abstrakt
K nesdělným chorobám, které nejvíce postihují populaci lidí v globálním měřítku, patří již po desetiletí kardiovaskulární nemoci a zhoubné novotvary. Obojí provázejí charakteristické imunitní projevy, které jsou sice v principu totožné, ale v řadě podstatných aspektů se odlišují.
Ještě v osmdesátých letech 20. sto-letí převládal všeobecný názor, že ateroskleróza má multifaktoriální genezi, tedy že na vzniku a vývoji patologického procesu v tepnách vyúsťujícího v ukládání cholesterolového plátu se podílí více příčin jak zevního, tak i vnitřního prostředí. Za externí aterogenetické příčiny se pokládaly vysoký příjem energie (nadměrná spotřeba živočišných tuků a glycidů), nedostatek pohybové aktivity, kouření a znečištěné prostředí, za endogenní faktory pak geneticky determinované vady lipidového metabolismu.
O infekčních příčinách a úloze imunity se prakticky neuvažovalo. Účast imunity při nádorovém procesu byla předmětem úvah dokonce už od začátku 20. století. V oné době se o imunitě vědělo pouze to, že je namířena proti původcům infekčních onemocnění, ale o strukturální podstatě a funkci imunitního systému prakticky nebylo nic známo.
Později se ukázalo, že imunita může mít, co se týče nádorů dvojí funkci: ničí nádorové buňky a potlačuje jejich růst, ale také tím, že selektuje životaschopnější nádorové buňky, růst nádoru podporuje. Právě účast imunity při nádorovém procesu umožňuje využít biologické terapie (imunoterapie) pro léčbu nádorových onemocnění.