Abstrakt
Demence mají zpravidla progresivní vývoj v čase a většinou není dostupná kauzální léčba. Pacient v pokročilém stadiu demence má těžký kognitivní deficit a stává se závislým na ošetřovatelské péči, v terminálním stadiu demence přechází do ireverzibilní ztráty soběstačnosti s nutností trvalé ošetřovatelské péče.
Demence by měla být považována za závažný život zkracující stav s předvídatelnou nezvratnou progresí do terminální fáze. Lékaři by měli včas začít diskutovat prognostické aspekty, anticipovat predikovatelné horšení v čase a společně s pacientem a rodinou hledat takový léčebný postup, který odpovídá jeho hodnotám a preferencím.
Dříve vyslovené přání usnadňuje péči o pacienty s demencí a zároveň zvyšuje její kvalitu, ale je nutné je sepisovat v časných fázích nemoci. Pacienti v závěrečné fázi demence mohou profitovat z hospicové péče.
Zahájení terminální paliativní péče by mělo respektovat pacientovo přání, v ideálním případě formulované v dříve vysloveném přání.