Abstrakt
Česká republika patří z neznámých důvodů celosvětově mezi země s nejvyšší incidencí adenokarcinomu ledviny. Jeho mortalita se ale daří díky časnému záchytu a radikálnímu řešení brzkých stadií v posledních letech snižovat.
Ne zcela vzácnou příčinou rozvoje adenokarcinomu ledviny je genetická zátěž, nejčastěji von Hippelův-Lindauův syndrom s autosomálně dominantní dědičností. Zjištění neoplazie ledviny bývá velmi často náhodným záchytem při vedlejším nálezu zobrazovacích metod, specifickým příznakem vedoucím k podezření na karcinom ledviny je pak makro- či mikrohematurie.
V histologickém nálezu se ve většině případů setkáváme se světlobuněčným karcinomem vycházejícím z proximálního tubulu ledviny. Základní radik ální metodou k odstranění tumoru ledviny zůstává chirurgické řešení - radikální či parciální nefrektomie.
Při léčbě generalizovaného onemocnění pak stále spoléháme na cílenou léčbu VEGF inhibitory (= vascular endothelial growth factor, vaskulární endoteliální růstový faktor) a mTOR inhibitory (= mammalian target of rapamycin, savčí cíl rapamycinu), do popředí se však dostává i imunoterapie check-point inhibitory.