Imunoterapie je sice účinná napříč solidními nádory, ale léčebné odpovědi lze zatím dosáhnout jen u části léčených pacientů. Nejúčinnější je u nejvíce imunogenních nádorů, jako jsou maligní melanomy, renální a plicní karcinomy.
Limitací imunoterapie je chybění prediktivních biomarkerů a imunomarkerů, které jsou nezbytné pro zúžení terapeutického hrdla při výběru nemocných. Aplikace imunoterapie vyžaduje změnu klinického myšlení - nejedná se o výběr nejlepší léčebné modality, ale o výběr (optimální) léčby pro každého nemocného.