Abstrakt
Funkčně vedená revaskularizace myokardu je v současnosti široce akceptovaným konceptem léčby nemocných s ischemickou chorobou srdce. Přestože klinicky jsou nejvíce probádány stabilní formy ICHS, pevné místo získává tento koncept i v oblasti akutního koronárního syndromu.
Vedle hodnot vyžadujících zavedení speciálních koronárních vodičů za koronární lézi: frakční průtokové rezervy myokardu (FFRmyo) založeném na poměru středních tlaků v aortě a za stenózou v průběhu maximální, farmakologicky navozené hyperemie, se v současnosti využívají i indexy klidové (iFR - instantaneous Free Ratio) aj., posuzující především diastolickou fázi tlakové křivky. Hodnoty FFRmyo <= 0,80 či iFR <= 0,89 značí funkčně významné koronární postižení, které je ve většině případů indikací k revaskularizaci.
Funkční významnost koronárních stenóz je však možné posoudit i pomocí neinvazivních testů, od běžně používaných perfuzních zobrazovacích metod, jako jsou perfuzní scintigrafie, kardiovaskulární magnetická rezonance či pozitronová emisní tomografie, až po 3D modely koronárních tepen získaných z počítačové tomografie (FFRCT) nebo invazivní koronární angiografie (QFR). Využití funkčně vedené revaskularizace je v praxi spojeno s významným snížením počtu koronárních intervencí a příznivou prognózou v případě nálezu funkčně nevýznamných lézí.
Stávajícím cílem tedy není dosažení anatomicky, ale funkčně kompletní revaskularizace.