Abstrakt
Léčba depresivní epizody bipolární poruchy (BD) představuje svízelnou klinickou situaci s omezeným množstvím potvrzených léčebných intervencí a častou farmakorezistencí. Elektrokonvulzivní terapie (ECT) je prověřenou metodou volby u závažných nebo k jiné léčbě rezistentních epizod depresivní poruchy (DP), o účinnosti a bezpečnosti metody u BD je mnohem méně informací.
Dosavadní studie nicméně ukazují na srovnatelnou účinnost s celkovým podílem remisí kolem 50 % a podílem odpovědí kolem 75 %. Nálezy též naznačují možnost kratší doby do dosažení odpovědi a vyšší účinnost u bipolární poruchy typu II.
Výskyt přesmyků či jiných forem destabilizace onemocnění je nízký, a i dopad ECT na další průběh onemocnění se jeví jako spíše příznivý. Kontroverzní zůstává otázka aplikace ECT při užívání lithia.
Přestože existují informace jak o komplikacích, tak o bezpečném použití s potenciálními výhodami souběhu obou intervencí, nedávná populační studie jednoznačně ukazuje vyšší výskyt delirií a jiných kognitivních poruch při jejich souběžné aplikaci. Zvýšená obezřetnost a úprava dávky či přerušení užívání lithia o dobu ECT se tak jeví jako vhodná taktika v této klinické situaci.
Proti tomu nová antiepileptika (lamotrigin, gabapentin) s vyššími riziky spojena nejsou, u starších preparátů (valproát a karbamazepin) je vhodné snížit dávku, či úplně vynechat podání večer před ECT. Pokračovací a udržovací ECT může představovat úspěšnou intervenci u skupiny pacientů s neuspokojivou farmakologickou profylaxí či nestabilním průběhem onemocnění, informací je však zatím poměrně málo.
Přes určitá specifika bipolární deprese, lze elektrokonvulzivní terapii v indikaci depresivní epizody považovat za účinnou a relativně bezpečnou metodu.