Abstrakt
V úvodu autoři shrnují odlišnosti elektrokonvulzivní terapie (ECT) u dětí a adolescentů oproti dospělé populaci. Představují případ 14leté dívky s farmakorezistentní bipolární depresí, která se na třech různých antidepresivech (sertralinu, venlafaxinu, mirtazapinu) buď nezlepšila, nebo se přesmykla do hypomanické či smíšené fáze.
Efekt souběžně podávaného lithia i atypických antipsychotik s thymostabilizačním potenciálem (risperidonu, olanzapinu, aripiprazolu a quetiapinu) byl sporný; větší úspěch přinesl až valproát. Nepodařilo se ji dlouhodobě stabilizovat ani na kombinaci antidepresiv (venlafaxinu s mirtazapinem) s valproátem.
Zvrat přinesla až série 10 elektrokonvulzí v režimu 2krát týdně za použití přístroje Thymalron. Teprve dosažen í úplné remise u pacientky odkrylo patologii směrem k rozvíjející se hraniční poruše osobnosti, která si vyžádala zahájení psychoterapeutické práce s perspektivou dlouhodobého ambulantního pokračování.
Pacientka byla propuštěna na medikaci valproátem a moklobemidem.