Stať upozorňuje na meze lidského poznání při rozkrývání skutkových otázek (důsledek odmítnutí kauzálního determinismu reprezentovaného Laplaceovým démonem). Současně ale ukazuje, jak lze dosáhnout pokud možno nejlepší vysvětlení určitého stavu věci, a to na příkladu rozboru postupu Viléma při vyšetřování ztráty koně Brunella, kterou v románu Jméno růže popisuje U.
Eco. Klíčem je Peircova teorie abdukce, či přesněji jimi rozpracovávané kritéria výběru nejlepšího řešení určité skutkové hypotézy.