Abstrakt
Studie se zabývá komeniologickým odkazem Radima Palouše, kterou chápe jako distinktivní celek, navazující přirozeně na Paloušův filozoficko-historický koncept "světověku" a jeho filozofii výchovy. Všímá si zejména Paloušovým teocentrickým pohledem na Komenského, jenž představuje jedinečný pokus o nedogmatickou a nekonfesionální interpretaci Komenského teologie, jíž Palouš chápe jako východisko, hlavní obsah a korunu Komenského díla.
Oceňuje autenticitu Paloušovy aktualizace Komenského odkazu, vyrůstající z "interesovaného" badatelského postoje a otevřeně deklarovaného historicko-hermeneutického stanoviska. Akcentuje Paloušovu interpretaci Komenského jakožto myslitele, který rozvinul plodnou polemiku s tehdy se nově rodícím paradigmatem moderní vědy.
Studie je rozdělena do čtyř kapitol. První pojednává o základech a obecných rysech Paloušovy komeniologie, kterou je třeba chápat jako část zápasu za smysl dějin.
Druhá kapitola zkoumá Paloušův pohled na Komenského za užitá různých časových hledisek. Třetí kapitola se zabývá jádrem Paloušovy interpretace Komenského "Božího světa" a jejími různými aspekty (metafyzika, fyzika, antropologie, panharmonie, eschatologie). Čtvrtá kapitola shrnuje význam Komenského díla, jejž Palouš chápe jako stále naléhavější s tím, jak vstupujeme do nové dějinné epochy, světověku.