Primární (PAD) a sekundární protilátkové imunodeficience (SAD) patří k nejčastějším poruchám imunitního systému, které sdílejí řadu společných rysů zahrnujících vedle narušené produkce protilátek také zvýšenou vnímavost hlavně k bakteriálním infekcím. Podobný je také terapeutický přístup, jehož základem je profylaktické podávání antibiotik a imunoglobulinová substituční terapie.
Obě skupiny se pak liší především etiopatogenezí, kdy PAD vznikají na podkladě vrozené genetické predispozice, zatímco SAD v rámci jiných chorob či zevních faktorů. Dalším významným rozdílem je i rozsah postižení, kdy sekundární imunodeficience mají obvykle zachovanou produkci specifických protilátek, která je spojena s menším rozsahem postižení a lepší prognózou.
Stanovení specifické protilátkové odpovědi tak má zásadní význam nejen v diagnostice PAD, ale i SAD.