Abstrakt
Reforma českého přestupkového práva částečně přitvrdila, když mimo jiné upravila přerušení promlčecích lhůt pro zánik odpovědnosti. Správní orgány tuto novou úpravu počaly aplikovat i na zánik odpovědnost osob, které byly stíhány za přestupky spáchané před účinností této přísnější úpravy.
Na tyto obviněné se tak použil zákon přísnější, který nabyl účinnosti až po dokonání stíhaných skutků. Správní orgány usuzovaly, že úprava přerušení běhu promlčecích lhůt nespadá do ústavního zákazu retroaktivity, přičemž postup jejich postup měl částečně oporu v zákoně i v judikatuře Ústavního soudu.
Ten ovšem svůj dosavadní přístup přehodnotil a poprvé judikoval, že zákaz aplikace přísnějšího zákona v sobě zahrnuje též zákaz zpřísnit podmínky pro zánik odpovědnosti pachatelů přestupků.