Studie se zabývá transformací ČSAV na specifickém příkladu Prognostického ústavu ČSAV. Sleduje pozici ústavu od výchozího bodu před listopadem 1989 po jeho konečné zrušení na prvním valném shromáždění AV ČR v roce 1993 a to včetně obecného kontextu pozice celé ČSAV.
Věnuje se strategiím (vyjednávání) vedení ústavu a jeho nové vědecké rady nejen s vedením Akademie, kdy se v novém prostředí snažily zajistit legitimitu své existence, jež byla ohrožována již velmi záhy. Za využití především nového institucionalismu analyzuje pokus o adaptaci na nové podmínky, které podnikl společně s Ekonomickým a Sociálně-ekonomickým ústavem ČSAV, a jež byla vedoucími orgány Akademie nakonec odmítnuta.