Abstrakt
Kniha představuje syntetický výklad filosofických základů Goethovy tvorby v souvislostech německého osvícenství a novověkého myšlení vůbec. Přináší novou interpretaci východisek a struktury Goethova myšlení napříč různorodými oblastmi jeho díla, od poezie všech žánrů přes literární a estetickou teorii a filosofii až po přírodovědu.
Propojuje tak filosofii s estetikou, literární teorií a historií a s kulturními, duchovními a intelektuálními dějinami. Usiluje o výklad právě univerzality a mnohostrannosti Goethova přístupu a pojetí člověka, intelektuální (historické) a tvořivé vrstvy jeho sebeutváření.
Klíčový prvek je ukazován v dimenzi kreativity. Kniha obsahuje podrobné výklady některých speciálních systematických i historických okruhů, např.
Goethova myšlenkového a osobního kontaktu s Herderem, Lavaterem, Jacobim, Beethovenem, Hegelem, Schopenhauerem ad. Důraz na integralitu Goethova myšlení a propojení duchovního světa člověka (lidstva) s jeho praktickou existencí vede ke koncentraci na obecně hodnotové souřadnice Goethových (básnických) děl, na otázku vztahu umění k mravnosti a společenskému bytí člověka.
Kniha věnuje zvýšenou pozornost Goethovu politickému myšlení a vlastnímu působení ve Výmaru a jeho ,,druhému životu" v 19. a 20. století, včetně českého prostředí (Masarykova kritika Goetha). Ukazuje Goethův negativní vztah k francouzské revoluci a sociálně emancipačnímu hnutí počátku 19. století a srovnává ho s ostatními výmarskými klasiky či s romantiky.
V oblasti přírodovědného myšlení představuje Goethovu kritiku matematického a mechanického myšlení novověké přírodovědy, jeho snahu o nereduktivní, nemechanické pojetí přírody a vědy a historické spojitosti s přírodní theologií křesťanské či racionalistické tradice a se spekulativní filosofií přírody německého idealismu.