Abstrakt
Ve druhé polovině 20. století byl jedním z ústředních témat vývojové fyziologie problém "vysoké odolnosti novorozených savců vůči kyslíkové nedostatečnosti". Soustředilo se na něj několik tehdejších předních pracovišť. Článek přináší hlavní experimentální výsledky pracoviště autora, které by mohly inspirovat i současný výzkum.
Rozsáhlá série pokusů na mláďatech potkanů naznačila existenci velmi účinného mechanismu, jenž umožňuje novorozeným savcům odolat nedostatku kyslíku. Základem přežití v hypoxickém prostředí (ve stavu kyslíkové nouze) je schopnost nezralé tkáně (nediferencované a dosud nenastavené na homeostatické podmínky při současné absenci regulačních mechanismů) snížit závislost organismu na oxidačních procesech.
U nezralého organismu závisí spotřeba na podmínkách prostředí, kdy nabídka kyslíku určuje míru jeho utilizace. Jedním z mechanismů odolnosti novorozeného mozku vůči hypoxii by mohla být i zvýšená efektivita fosforylace, tj. spřaženosti oxidačních dějů s pochody tvorby ATP, která byla pozorována jak na úrovni homogenátu mozkové tkáně, tak na úrovni mitochondrií.
Kyslíková nedostatečnost v experimentálních podmínkách na potkanech, ale i v paralelním pozorování u lidských novorozenců vedla k vzestupu zastoupení PUFA omega-3. To by mohlo být interpretováno jako lipogenetický proces, realizovaný elongačními a doprovázený desaturačními pochody v řadě mastných kyselin PUFA omega-3.