Abstrakt
Autor se ve svém textu zabývá osobností Hermanna Conringa (1606-1681), jednoho z významných myslitelů a posledních polyhistorů evropských dějin, který - ač neměl odborné právnické vzdělání - přispěl k lepšímu poznání německých právních dějin natolik výrazně, že je někdy považován až za jejich přímého zakladatele. K tomu pak napomohla především skutečnost, že Conring zásadním způsobem přispěl k vyvrácení lotharovské legendy, podle níž zavedl císař Lothar III. platnost sbírek svodu Corpus iuris civilis ve Svaté říši římské roku 1135 zákonem.
Tím tak logicky i uvolnil prostor pro nepředpojaté zkoumání německých právních dějin. Hlavní přínos jeho působení však spatřuje autor článku především ve skutečnosti, že se Conring zejména za použití srovnávací metody také významně podílel na utváření moderní státovědy, přičemž sám byl rozhodným stoupencem knížecího absolutismu na německém území, jakož i (také jako přesvědčený luterský evangelík) odpůrcem říšské myšlenky naplňované vládou katolických Habsburků.