Abstract
Článek argumentuje pro jadernou energii z několika hledisek: (1) štěpení atomu brání fetišizaci přírody, (2) dlouhodobé fungování jaderných elektráren nutí člověka se rozvrhnout do budoucnosti a nemyslet krátkodobých horizontech, (3) renesance jaderné energie jde ve stopách neolitické a průmyslové revoluce a pokračuje tak dějinách emancipace člověka od přírody, (3) jaderný odpad, protože je v své podstatě palivem, nutí uvažovat v termínech cirkulární ekonomiky, (4) svou silou ještě více odpoutat lidský svět od přírody jádro stvrzuje Hegelovu větu, že svět ducha má svou skutečnost sám v sobě a nikoli přírodě.